Můj rok s Dollerem

Jak je z nadpisu článku zřejmé, tak poslední rok jsem si plánovala do Doller diáře. V tomto článku bych vám ráda ukázala, jak diář vevnitř vypadá, co mi na něm vyhovovalo, co mi naopak v něm scházelo a jsem jsem si prostřednictvím něho organizovala svůj život mámy na mateřské. A nebojte, nezbláznila jsem se, že vám chci už po více jak třech měsících od začátku nového roku představovat nějaký diář, protože tento diář je nedatovaný, takže si ho můžete klidně pořídit v květnu, prosinci...

Co mě přesvědčilo si jej pořídit? Hlavně pozitivní ohlasy na tento diář. Na internetu jsem narazila na spoustu pochvalných recenzí a tak jsem usoudila, že si přece lidé nebudou kupovat něco špatného, když si to tak chválí. A taky video samotných tvůrců diáře si mě získalo. Už jsem se viděla, jak si budu diář vyšperkovávat podle sebe.

Doller je většího formátu, což mi vůbec nevadilo, protože jsem věděla, že jej nikam nebudu tahat. Tím, že jsem s dítětem doma na rodičovské dovolené, tak mi diář celé dny leží na mém pracovním stole. Kdybych ho ovšem měla tahat s sebou do práce, tak bych volila nejspíš diář menší, ale tak mi vyhovuje. Obal je z černé koženky, která je velmi příjemná na dotek a velmi odolná. Kdybych mohla, tak bych si zvolila jinou barvu diáře, černá je na mě moc smutná, ale zase oceňuji její praktičnost. Součástí vazby jsou i peckovní vychytávky v podobě stužkové záložky, gumičky na zavírání diáře a papírová kapsa na uložení samolepek, účtenek či jiných papírků.

Doller je motivačním diářem, takže kromě klasického kalendária je diář protkán motivačními prvky, které vám pomohou v seberozvoji, boji s prokrastinací a plnění snů. Na začátku notesu je několik stran věnovaných právě rozvoji. Zapíšete si zde své dlouhodobé cíle (kým chcete být za 5 let), ale i ty krátkodobé (roční cíle). Další dvoustrana je věnována snáři, kde si vypíšete, co se chcete za ten rok strávený s tímto diářem naučit, co chcete zažít, kam se chcete vydat a nebo co si chcete pořídit. Na konci diáře je potom prostor na sumarizaci, co se vám za daný rok podařilo splnit, co se zase tak nepovedlo a co udělat proto, aby se to změnilo.

Tak a dostáváme se k jádru pudla, tedy k samotnému kalendáriu. Doller je nedatovaný diář, takže si jej můžete pořídit kdykoliv během roku. Což s sebou nese určité výhody i nevýhody. Skvělé je, že můžete opravdu začít kdykoliv, sami si dny odatovat, připsat si klidně i svátky či jiné údaje k jednotlivým měsícům či dnům. Vytvoříte si tak vskutku originální a jedinečný diář přesně podle svých představ. Ovšem tato kreativita má i svá negativa, zabere vám to celkem dost času. A nedejbože, když se jako já spletete a omylem přeskočíte třeba stranu a pak vám ty dny nevycházejí, týdny na sebe nenavazují. Musíte škrtat, přemisťovat poznámky a v tu ránu je diář nepřehledný.

Za listem s citátem se na dvoustraně rozprostírá přehledná měsíční tabulka, ta je za mě naprosto perfektním vynálezem a věc, kterou v diáři využívám nejvíce. Kouknu a hned vidím, co mě v daném měsíci čeká. Zapisuji si zde všechny pracovní schůzky, návštěvy lékařů, lekce angličtiny či cvičení a také narozeniny a svátky rodiny a přátel. Vše mám barevně odlišeno do různých kategorií pro lepší orientaci. Plus navíc si do přehledu lepím barevné post-it lepítka, na které si píši jednotlivé články, které chci v daný den uveřejnit. Tím, že se lepítka dají odlepit, tak s nimi můžu různě "šibovat" a měsíční plán článků přizpůsobovat momentálním možnostem a času. Nalevo je navíc sloupeček pro zaznamenání měsíčních cílů.

Dále následuje týdenní kalendárium, které je opět na dvoustraně. Každý den v týdnu má stejně velký sloupeček, což u běžných diářů nebývá a mě to rozčiluje. Proč by na neděli měl být menší prostor pro plánování? Na každý den tedy máme stejný prostor k plánování, ovšem co mi už méně vyhovuje, tak jsou předtištěné časy na začátku každého řádku. Tohle naprosto nesnáším, protože tak máte prakticky jen jeden řádek na napsání události k dané hodině. Ale já si do diáře píšu i jiné věci, to-do listy na daný den atd. Vím, je to prkotina, můžu to ignorovat, ale mě to prostě potom kazí vizuální vzhled mých záznamů.

Co ovšem oceňuji, tak je dostatečný prostor pod týdenním přehledem, který je rozdělen na tři sektory - udělat, zavolat a novinky-nápady-poznámky. Na dvojstránce je ještě sloupeček pro nastavení svých týdenních cílů.

Na konci každého měsíce jsou dvě strany pro shrnutí měsíce, které fungují na stejném principu jako to roční, tedy splněné a nesplněné cíle, pozitiva a co změnit. Pak následují dva listy pro poznámky, které hojně využívám. Jeden list je čistý, druhý má řádky.

Byla jsem s Dollerem spokojená? Nelituji koupě? Koupím si ho znovu? Co mi na diáři hodně vyhovuje, tak je měsíční přehled a hojný prostor na poznámky. Fajn jsou taky prvky jako gumička na zavření diáře, papírová kapsa, stužka na založení strany. Co mi na Dolleru vadí, ale překousnu to, tak je černá barva diáře (nově je k dostání i další barevné provedení, více viz níže). Co ale nemůžu překousnout, tak je týdenní kalendárium. Sice je prostor na každý den stejně velký (žádný mini chlíveček na neděli), ale pro mě jsou sloupce příliš úzké, je tam málo prostoru na zaznamenávání a řádky jsou označeny jednotlivými časy. Více mi vyhovuje vodorovné řazení dnů než sloupcové. To je ten hlavní důvod, proč si již Doller nepořídím. Tím nechci říct, že je to špatný diář, ale je to jen o preferencích, co komu vyhovuje. Já osobně jsem diář ani příliš jako motivační nepoužívala, protože jako čerstvá máma na to ani nemám čas, abych si ho obstojně vyšperkovávala. Ale na zapisování pracovních záležitostí a dalších poznámek mi stačil. Věřím, že kdybych diář používala tak před pěti lety, kdy jsem ještě studovala VŠ, u toho pracovala na půl úvazku a ještě podnikala, tak bych ho více využívala, i jeho motivační prvky. Ne, že bych teď jako máma na rodičovské neměla žádné cíle, kterých bych chtěla dosáhnout, ale s dítětem je každý den jiný a plánovat svůj den na minuty a přibližovat se ke svým snům a cílům po rozplánovaných krůčcích se prostě někdy nedá.

Na závěr informace pro ty, kterým stejně jako mě vadí černý unisexový obal diáře, nově je v nabídce i Doller ve světle růžové barvě. Jistě to některé slečny a dámy ocení, ale myslím si, že kdyby tvůrci zvolili červenou barvu, udělali by lépe. Jednak ne každá žena má ráda růžovou (stejně jako já) a zadruhé světlé desky bude kumšt udržet čisté. Ale to je jen můj názor, věřím, že i růžová verze si najde své příznivce, a je super, že tvůrci stále rozšiřují nabídku produktů. Vždyť Doller se už dá sehnat ve čtyřech jazykových variantách (český, slovenský, anglický a německý). Cena diáře je 399 Kč.


Znáte Doller? Který diář je podle vás ten nejlepší?

Lednoví oblíbenci

Několik let tady na blogu vycházely články věnující se měsíčním oblíbencům. S příchodem dítěte a přibývajícími roky, kdy tento blog píšu, mě tyto články přestávaly bavit. Z pravidelných měsíčních beauty oblíbenců se stávali oblíbenci podle probíhajícího ročního období. Ale řeknu vám, pořád vybírat oblíbené produkty za nějakou dobu, když používám téměř stejné produkty a občas si pořídím něco nového, je těžké a pro vás asi stejně nezajímavé. A tak jsem se rozhodla, že místo měsíčních oblíbenců z kosmetického světa, vám vždy ukážu pár oblíbených produktů různého charakteru. Ať už půjde o kosmetiku, potraviny, knížky, dětské hračky či něco jiného. Na tento koncept se těším, tak doufám, že vás bude bavit stejně jako mě tyto články vytvářet.

A Cup of Style motivační diář

S novým rokem jsem začala používat i nový diář. Už loni jsem po diáři od holek pokukovala, ale nakonec jsem dala přednost Dolleru. A tak jsem se rozhodla, že letos si pořídím právě ACOS motivační diář. A udělala jsem dobře. S Dollerem jsem se nějak nedokázala sžít (chystám na něj recenzi), což se o tomto diáři nedá říct. Co mi strašně vyhovuje, tak je měsíční přehled, kdy na dvojstraně vidím, co vše mě v daný měsíc čeká. Taky chválím vodorovné "chlívečky" na dané dny, více mi to vyhovuje, než když je daný den ve sloupcovém formátu. Perfektní jsou okénka na poznámky, to do listy... A mohla bych pokračovat. Jako bonus se holky každý měsíc věnují nějakému tématu, které vás má motivovat, přimět k nějaké aktivitě atd. Také barevné provedení se mi moc líbí. Super práce, Acosky!

Lidl kávovar Silver Crest

Káva patří k mému životu. Ani ji nepiju pro její povzbuzující účinky, protože na mě prostě kofein nezabírá, ale spíše pro její chuť. Miluju okamžiky, kdy syn po obědě spí, já si uvařím kávu a relaxuji. Popíjím a u toho si čtu knihu, koukám na televizi, učím se angličtinu nebo pracuji na počítači. Už v minulosti jsme měli doma Silver Crest kávovar, který dělal pouze espresso a měl trysku na zpěňování mléka. Tento má napěnovač mléka, umí espresso, cappuccino a latte. Kávovar mi koupil manžel k Vánocům a jsme s ním moc spokojení, už si bez něj náš život ani nedokážeme představit. Kávu si doma sami meleme v elektrickém mlýnku, který máme taky z Lidlu, a když si dáme kávu mimo domov, tak už nám ani nechutná. Ta naše doma připravená je prostě nejlepší.

Palmer´s Cocoa Butter Formula vyživující tělové máslo

Je to ten nejvýživnější krém, který doma máme. Teď v zimě mě trápí suché ruce a paty na nohou a tento produkt si s nimi skvěle poradí. Akorát je tak mastný, že jej používám pouze večer před spaním. O produktu jsem psala například v této recenzi.

Melissa & Dough deska se zámky
Jeden z Kubíčkových vánočních dárků. Na tuto montessori vychytávku mě přivedla kamarádka, jejíž syn desku dostal k prvním narozeninám. Kubíček si s ní totiž hrál téměř celou oslavu narozenin. :-) A mě se taky moc líbila. Na desce je celkem šest okének, každé má jiný typ zámku. Když se otevřou okenice, tak se pod nimi nachází kresby zvířátek v počtu podle číslice na domečku. Deska je poměrně drahá, Kubíkova babička jí kupovala za 750 Kč, ale investice se opravdu vyplatila, Kubík si s ní strašně rád hraje, klidně u ní vydrží i více jak půl hodiny. A věřím, že jí ještě dlouho budeme využívat, Kubík se s ní může učit i počítat, poznávat barvy...

Doufám, že se Vám nový formát článku líbil. A jak tak koukám, tak za chvíli abych vydala únorové oblíbence. :-)

Dolní Morava - ideální místo pro rodiny s dětmi

Kromě léta tráveného na naší chalupě jsme každý rok s manželem jezdili k moři. Dovolená u moře pro nás vždy symbolizovala jakési vyvrcholení léta, čas v roce, kdy si opravdu odpočineme od práce a každodenních povinností. Ovšem minulý rok se odpočinek na pláži nekonal. Důvodem bylo to, že jsem byla těhotná a nechtěla jsem nic riskovat. Letos k moři také nejedeme, s tak malým dítětem si zatím na zahraniční cestu netroufáme. To ovšem neznamená, že na dovolenou rezignujeme, právě naopak. Jak s oblibou říkám manželovi, právě teď s dítětem nastal ten správný čas poznávat kouty naší země. Když jsme byli bezdětní, tak jsem jezdili na dovolené pouze k moři či poznávali evropské metropole, na společné dovolené, kdy bychom brázdili českou krajinou zatím nedošlo (teda pokud nepočítám prodloužené víkendy v Brně či Praze). Takže není divu, že se oba těšíme, až se na vlastní oči přesvědčíme, jak je ta naše republika krásná, že nejen u moře je fajn, ale že i na horách může být skvěle.

V létě náš Kubík oslaví první narozeniny, ještě to bude prcek a tak je potřeba letní dovolenou přizpůsobit hlavně jemu. Mezi kritéria, které by náš cíl letní dovolené měl splňovat, určitě patří blízkost bydliště. Na poprvé nechceme cestovat přes celou republiku, abychom našeho synka zbytečně netrápili několikahodinovou cestou autem. Taky je důležité, aby v místě pobytu a jeho okolí byl nenáročný terén, abychom mohli podnikat výlety s kočárkem, případně Kubíka dát do nosítka, ale přitom se nestrhat. S příchodem dítěte se rovněž změnily mé požadavky na místo, kde budeme trávit čas, takže baby friendly místa vedou. A přesně tyto požadavky do puntíku splňuje Dolní Morava. Autem tam jsme zhruba za dvě hodiny, po okolí se bez problémů můžeme pohybovat s kočárkem, a wellness hotel Vista je pro rodiny s dětmi jako stvořený.

Zdroj

Takže místo, kde bychom chtěli letní dovolenou ve třech strávit máme vybranou. A co bychom na Dolní Moravě chtěli zažít? Určitě chceme navštívit Stezku v oblacích, protože vždy, když někde jedeme, tak to místo musíme vidět z ptačí perspektivy. Rozhledny, vyhlídkové věže jsou prostě naše. A vznikají tam ty nejkrásnější fotografie s dechberoucími výhledy.

Zdroj

S manželem rádi jezdíme na kolech, takže v úvahu připadá i nějaký cyklovýlet. Trasu bychom přizpůsobili prckovi a super je, že se zde nachází půjčovna kol, kde také půjčují závěsné vozíky za jízdní kola, ve kterých pohodlně přepravíte děti.

Zdroj

Jízdu na kolech máme moc rádi, ale pěší turistiku přímo milujeme. Od jara do podzimu se snažíme jednou týdně vyrazit do hor, na procházku do přírody. Žádný vrchol nám není cizí, kam se nedostaneme s kočárkem, tak se vyškrábeme s dítětem v nosítku. Naším cílem určitě bude Králický Sněžník.

Zdroj

Milujeme jídlo a náš sedmiměsíční drobek také rád papá, takže pobyt bychom si určitě chtěli zpříjemnit rodinným piknikem. Vždycky jsem chtěla vlastnit takový ten typický piknikový koš, který pravidelně vídám v amerických filmech, je tak fotogenický. Takže je vám asi jasné, že kromě toho, že si u této příležitosti naplníme pupky, tak s košem vznikne i spousta fotek a selfíček, které se potom budou vyjímat v rodinném albu.

Zdroj

Dovolená by měla být spojená s odpočinkem a wellness je skvělým způsobem, jak si zregenerovat tělo, vyčistit mysl a nabrat novou sílu. A věřte mi, že i když Kubíček je hodné, neplačíčí miminko, tak i já občas potřebuju vypnout a neřešit plínky, příkrmy a jiná dětská témata. Už se nemůžu dočkat, až se uvelebím v sauně, až ten pot z mého těla odplaví starosti matky na rodičovské dovolené.

Tento bod bude možná znít divně, ale mezi zážitky bych určitě zařadila i hlídání dětí. Rodiče mě jistě chápou. Své dítě bezmezně miluji a svůj život si bez něj už nedokážu představit, ale když se mi někdo z rodiny či přátel nabídne, že mi našeho chlapečka pohlídá, byť jen na hodinu, tak jsem ráda. Je tedy super, že jednou ze služeb hotelu Vista je právě hlídání dětí. Budeme tak s manželem mít možnost zajít si třeba na večeři. Jen my dva.

Zdroj

Dolní Morava je také známá pro své dětské zábavní parky. Je tady Mamutíkův vodní park, Lesní zážitkový park a Pískový svět. I když v létě bude Kubíkovi teprve rok, tak bych některý z těchto parků ráda navštívila. A je mi jasné, že se k nám přidá i Kubíčkův tatínek, který tady bude ve svém živlu.


Už se nemůžu dočkat léta a věřím, že se na Dolní Moravu skutečně podíváme. Byla by to naše první společná dovolená v Česku a hned na tak krásném místě.


Článek byl napsán do výzvy na Blogerky.cz. Informace jsem čerpala ze stránek www.dolnimorava.cz a www.hotel-dolnimorava.cz.

Můj rok 2016: těhotenství, svatba, miminko...

To jsem celá já. Tak moc jsem chtěla tento článek vydat v prvních dnech nového roku, až jsem to neustále odkládala a odkládala, až jsem úplně zapomněla na to, že ho chci vůbec napsat. :-D

Oproti roku 2015, který byl plný cestování, byl ten loňský poklidný, "usedlejší", ale přesto krásnější a nezapomenutelný. Kdybych mu měla dát nějakou nálepku, která by ho dokonale vystihovala, tak bych ho nazvala rokem "rodinným". Vše začalo v lednu, kdy mi gynekolog sdělil, že jsem těhotná. Miminko bylo plánované, ale zaskočilo nás, že se nám to podařilo hned napoprvé. Takže hned od začátku roku jsme věděli, že to bude jeden z nejkrásnějších roků, který nás čeká.

S těhotenstvím šla práce bokem. Jednak jsem si ho chtěla co nejvíce užít, takže roční plány a další pracovní povinnosti jsem z hlavy téměř vypustila, protože jsem stejně věděla, že v druhé polovině roku mě čeká mateřská. Nakonec jsem doma skončila dříve. Trápily mě těhotenské nevolnosti, šílená nechuť k jídlu a neustupující únava. Snažila jsem se to zvládat a do práce chodit, ale opravdu se to nedalo. Nejprve jsem si vzala dovolenou, ale když se to nezlepšovalo, tak jsem na doporučení doktora odešla na nemocenskou s tím, že se vrátím, až tyto stavy přejdou. Nevolnosti pominuly, únava zůstala, do toho nějaké změny v práci, které by mě po návratu čekaly a zbytečně stresovaly. A tak jsem pro klid svůj i miminka zůstala doma. Období těhotenství jsem si po odeznění počátečních nevolností velice užívala. Navíc má kamarádka také čekala miminko a tak jsme své štěstí mohly spolu prožívat. Měla jsem čas na setkávání se s kamarádkami, věnování se koníčkům, na své podnikání, které jsem po ukončení VŠ a s nástupem do zaměstnání tak trochu přesunula na druhou kolej.

V květnu jsme s přítelem slavili výročí, 13 let (!) vztahu a tak nějak mezi řečí jsme se shodli, že už je to celkem dlouhá doba, co jsme spolu, tak proč se konečně nevzít. O svatbě jsme se bavili už roky, ale vždycky tak nějak nebyla chuť ani čas něco plánovat a organizovat. Ani jeden na to nejsme a vždy jsme věděli, že chceme malou svatbu, žádné pompézní předvádění se. Milujeme se, bydlíme spolu už roky, takže jsme toho názoru, že svatba pro nás stejně žádnou změnu či posun ve vztahu neznamená. Akorát pro mě změnu příjmení, že jo. :-D A právě miminko na cestě bylo tím impulsem, proč naši lásku zpečetit sňatkem ještě před jeho narozením, aby maminka nesla stejné příjmení jako ono. Tím, že nás "tlačil" termín porodu, abychom svatbu stihli, tak to byla naprosto ideální příležitost zorganizovat svatbu, jakou jsem si oba přáli. Malou, jen pro nejuzší rodinu a přátele, bez zbytečného předvádění se (ani jeden jsme nechtěli absolvovat typické svatební rituály jako je rozbíjení talířů, únos nevěsty atd.) a stresu z její organizace. I za ten krátký čas se nám díky našim nejlepším přátelům, kteří nám šli za svědky, podařilo zorganizovat tu nejkrásnější svatbu, jakou jsme si oba přáli. Přesně podle našich představ. (Chápu, že každý má jinou představu o svém svatebním dni, že mnoho žen touží po velké svatbě se všemi tradicemi. Naprosto to respektuji, rozhodně výše psaná slova neberte tak, že odsuzuji "klasické" svatby, jen prostě každý má jinou představu o svém svatebním dni.)

Svatební den byl jedním z nejhezčích dnů v našem životě, ale den, kdy se nám narodilo miminko, byl prostě ještě krásnějším. Na ten den nikdy nezapomeneme a to i díky tomu, že přišel nečekaně. Cítila, jsem se naprosto skvěle, nic nenasvědčovalo tomu, že bych měla rodit předčasně. Ale našemu děťátku se už prostě chtělo za námi na svět. Takže prvním překvapením bylo to, že se miminko narodilo o 4 týdny dříve, než byl termín porodu. A druhé překvápko bylo, že to byl chlapeček místo holčičky. Tu nám doktor ve čtvrtém měsíci těhotenství sice dvakrát určil, ale od té doby už bylo miminko vždy natočené tak, že nešlo pohlaví stoprocentně potvrdit. Navíc já jsem se vnitřně cítila spíš na chlapečka a manžel už od začátku tvrdil, že to bude kluk. Takže i přes určení pohlaví gynekologem jsme počítali s možností, že to klidně může být i kluk. Vlastně nám to bylo jedno, hlavně ať je miminko zdravé. Ten pocit překvapení, že to byl kluk, byl k nezaplacení, dokonce s manželem uvažujeme, že až budeme čekat druhé dítě, tak si nenecháme pohlaví říct.

Syn, i když se narodil o měsíc dříve, byl v naprostém pořádku, a nám s jeho narozením nastala nová etapa života. Jsme rodiči. Je až neuvěřitelné, jak takový malý tvoreček dokáže naprosto změnit vaše životy. Najednou vám dojde, že některé věci, které jste do té doby považovali za životně důležité, jsou úplné malichernosti, že jste některými aktivitami zbytečně plýtvali čas, zjistíte, co je to skutečný strach o někoho... Být rodičem je něco nádherného.

I když nejsme s manželem věřící, tak každý den děkujeme někomu tam nahoře za to, že máme našeho syna a za to, jak je to hodné miminko. Je to až neskutečné, jak je hodný, vůbec nevíme, co to je probdělá noc. Ze začátku se Kubíček v noci probouzel zhruba co tři, čtyři hodiny na kojení, od třech měsíců spí celou noc. Kubík stejně jako maminka miluje spánek, takže u nás je na denním pořádku, že dříve jak v 9 hodin ráno nevstáváme. :-D Opravdu jsem vděčná za to, že mám takové spící, pohodové a téměř nebrečící miminko. Mateřská dovolená tak pro mě je (zatím) skutečnou dovolenou, jsem vyspaná a tak mám spoustu energie a duševní pohody se během dne věnovat našemu drobečkovi.

Tak to byly ty nejzásadnější věci, které se udály v loňském roce. Pro mě to byl ten nejúžasnější rok mého života a už teď jsem zvědavá, co si na nás přichystá tento. Co vím jistě, tak že vy se v průběhu letošního roku, kromě kosmetických recenzích, můžete těšit i na články ze života mámy. Mám pocit, že s přibývajícími články se z mého lifestylového blogu stal spíše blog kosmetický, a to chci změnit. Chci, aby jste tady kromě kosmetických recenzí zase četly více článků ze života, receptů, cestovatelských článků... Hodlám dát také prostor článkům věnovaným těhotenství, mateřství a věcem kolem dětí. Tak doufám, že z toho máte stějně velkou radost jako já. Budu ráda, když mi do komentářů napíšete nápady na články či témata, kterým chcete, abych se na blogu věnovala.


Tak co říkáte na můj rok 2016? A co ten váš, byl pro vás taky zlomovým? Co vás v něm potkalo?

Cestování po Polsku

Krásný den, milí čtenáři. Dneska bych se s vámi ráda podělila o zážitky z naší cesty, která sice vedla do nedalekého Polska, ale o to byla zajímavější, neboť jsme během ní vystřídali několik dopravních prostředků. Mezi městy jsme se přesunovali vlakem, autobusem i letadlem. Naše cesta trvala celkem čtyři dny a během ní jsme navštívili tři polská města – Katowice, Wroclaw a Warszawu. Cestovali jsme na vlastní pěst a celou cestu zorganizoval přítel. Vybavil nás podrobným plánem, jehož součástí byly veškeré jízdní řády, mapy s přesuny apod.

Naše cesta začala ve čtvrtek dopoledne. Z Frýdku-Místku, kde bydlíme jsme vlakem Českých drah jeli na hlavní nádraží Ostrava, odkud jsme pokračovali do Bohumína s Leo Expressem, v Bohumíně jsme přestoupili na autobus, naší cílovou stanicí byly Katowice. V Katowicích jsme měli zhruba tři hodiny času, než nám jel další autobus do Wroclawi. Prošli jsme si nákupní zónu, zavítali do nejbližšího nákupního centra vedle hlavního nádraží. Naše první kroky vedly do prodejny mobilního operátora, kde jsme si koupili SIM karty s daty, abychom mohli být stále online, postovat fotky na Instagram a hlavně mít k dispozici "gípíesku". Zbytek času jsme strávili ve Starbucksu, protože jsem byla z předchozího dne a cesty busem unavená a navíc bylo tak krásně, že jsme si prostě chtěli sednout ven na zahrádku. Takže se nedá říct, že bychom Katowice nějak zvlášť prošli, spíš to byla přestupní stanice na naší cestě do dalšího města. A upřímně, v Katowicích toho ani moc k vidění není. Z čeho jsem měla ale velkou radost, že před nástupem do dalšího autobusu jsem si na nádraží všimla stánku s mým oblíbeným polským pečivem, obwarzankem. Prodává se v několika variantách, já mám nejraději ten sýrový. 

Po krátké zastávce v Katowicích jsme pokračovali směr Wroclaw. Jeli jsme dvoupatrovým autobusem společnosti Polski Bus, cesta trvala zhruba 2 hodiny. Ve Wroclawi jsme už byli v minulosti, konkrétně na vánočních trzích (článek si můžete přečíst zde), bylo fajn město poznat i během jarních dní. Wroclaw je krásné město, které určitě doporučuji navštívit. My jsme se pohybovali hlavně kolem Rynku Glawneho, prošli si město, zašli na večeři a kávu. Co je pro toto město typické jsou malí bronzoví trpaslíci, které potkáte téměř na každém rohu. V centru města jich je několik desítek, znázorňují různé činnosti či vlastnosti. Noc jsme strávili v novém hotelu Ars Apartmants, který byl překrásný. Pokoj byl moderní, luxusní a na posteli se mi spalo jako na obláčku. 

 

 Po noci v překrásném hotelovém pokoji jsme jej brzo ráno opouštěli, protože nás čekala další cesta. Z wroclawského autobusového nádraží nám jel autobus směr letiště, odkud jsme dále letěli do Warszawy. Bylo to pro nás výhodnější než jet X hodin autobusem, jednak letecky jsme v hlavním polském městě byli za 30 minut a letenka nás vyšla na 7 zlotých! Letěli jsme s Ryanair. Po půlhodinovém odpočinku v oblacích jsme přistáli na letišti Warszawa Modlin, což je malé letiště na periferii města. Z letiště jezdí kyvadlová doprava na zdejší vlakové nádraží a odkud se potom dostanete moderním, pohodlným vlakem až do centra Warszawy. 

Z vlaku jsme vystoupili na zastávce Warszawa Centralna. Hlavní nádraží je docela specifické v tom, že je v podzemí, když vyjdete z peronu, tak se ocitnete v podchodu s mnoha východy, které jsou lemovány různými fast foody, krámky. Dokonce jsem se někde dočetla, že je to jedna z největších evropských podzemních stanic. Když jsme jedním z východů vyšly ven, na denní světlo, tak jsme byli doslova v šoku. Před námi stál mega velký mrakodrap. Překvapilo mě to, protože se přiznám, že jsem o Warszawě před cestou neměla nic načteného a chtěla jsem se městem nechat překvapit. Ale že bude až tak moderní, tak to jsem opravdu nečekala. Na Warszawě se mi líbilo právě to, že centrum města je supermoderní, tyčí se zde spousta mrakodrapů a přitom když popojdete z obchodní čtvrti, tak se rázem ocitnete se v historické části. 

Po příjezdu jsme se šli nejprve ubytovat, bydleli jsme přímo v moderním centru města, konkrétně v hotelu Campanile, který byl také moderní. Ve Warszawě jsme strávili dva dny, během kterých jsme si prošli město, zashopovali si a taky si užívali zdejší kuchyně. Když se budeme bavit o tom jídle, tak během pobytu jsme třikrát zavítali do restaurace/bistra Bobby Burger, která měla více poboček po městě. Pokaždé jsme si dali jejich burgery s hranolkami a jejich domácí citronádu, která byla naprosto výborná.  

Kde jsme opravdu trávili hodně času, tak byla ulice Nowy Swiat, která je lemovaná restauracemi, bistry, kavárnámi a cukrárnámi. A protože nám vyšlo krásné a teplé počasí, tak jsme si veškerá jídla a zákusky vychutnávali na venkovních zahrádkách. Kousek odtud, na nákupní třídě jsme dokonce narazili na českou restauraci s názvem Česká pivní restaurace, kde jsme také byli pečení vaření. Obsluha se dokonce snažila s námi komunikovat česky (ne že bychom polštině nerozumněli, ještě aby ne, když bydlíme blízko polských hranic:-D), ale co je ještě lepší, tak si tady můžete dát české pivo, Kofolu a české dobroty jako svíčkovou, utopence a podobně. 

  

Dost o jídle a zpátky k památkám. Za projití určitě stojí čtvrť Stare Miasto, což je historická část města, v jehož středu se nachází Staroměstské náměstí s malebnými domy. Okolní ulice mají středověkou atmosféru, čtvrť je obehnána pozůstatky hradeb. V blízkosti se nachází Zámecké náměstí s Královským hradem. 

Co určitě doporučuji, pokud budete ve Warszawě, navštívit, tak je Palác kultury a vědy, což je hlavní dominanta obchodní čtvrti města a zároveň nejvyšší budova metropole. V budově se nachází několik muzeí, a to technické, mládeže a evoluce, ale hlavně proč jsme zde zavítali, tak bylo vyhlídkové patro, které se nachází ve 30. patře budovy. Z terasy je překrásný výhled na celé město a pořídíte si tady moc pěkné fotky, i přes cenu 20 zlotých za vstupenku to opravdu stojí a s přítelem jsme se shodli na tom, že to byl jeden z nejlepších zážitků z tohoto města. 

Po dvou skvělých dnech strávených v této překvapivé polské metropoli jsme se brzy ráno museli vracet zpátky domů. Tu stejnou cestu, kterou jsme absolvovali do Warszawy jsme museli podstoupit znovu, ale už pouze v jednom dni. Konkrétně to tedy znamenalo vlakem se přesunout do Modlinu, odtud kyvadlovým autobusem na letiště Warszawa Modlin, dále letecky na wroclawské letiště a linkovým autobusem do centra Wroclawi. Tady jsme měli nějakou tu hodinku čas, než nám jel Polski bus směr Katowice, takže jsme si opět šli projít centrum a zašli si na tradiční polské pirohy plněné mletým masem. V autobuse jsme dospali spánkový deficit. I v Katowicích jsme měli ještě čas před nástupem do dalšího autobusu a tak jsme jej využili k nákupům ve zdejším nákupním centru. Tady jsem se celkem rozšoupla a hlavně nakoupila zásoby Palmer´s tělových mlék, které se bohužel u nás nedají sehnat v drogériích. Po nákupech následovala zmiňovaná cesta zpátky do Česka, z Katowic jezdí Leo Express autobus do Bohumína, kde se potom přestupuje na jejich vlakovou soupravu, kterou jsme jeli do Ostravy a odsud už vlakem Českých drah až do Frýdku-Místku.

Celkově se mi náš polský výlet hodně líbil a to hlavně ze dvou důvodů. Zaprvé jsme si vyzkoušeli cestování všemožnými dopravními prostředky jenom s batohy na zádech, zadruhé hlavní město Polska mě hodně překvapilo tím, jak je moderní a kosmopolitní, ale zároveň na každém rohu na vás dýchne jeho historický duch.

A co vy? Láká vás poznávání polských měst?