Dolní Morava - ideální místo pro rodiny s dětmi

Kromě léta tráveného na naší chalupě jsme každý rok s manželem jezdili k moři. Dovolená u moře pro nás vždy symbolizovala jakési vyvrcholení léta, čas v roce, kdy si opravdu odpočineme od práce a každodenních povinností. Ovšem minulý rok se odpočinek na pláži nekonal. Důvodem bylo to, že jsem byla těhotná a nechtěla jsem nic riskovat. Letos k moři také nejedeme, s tak malým dítětem si zatím na zahraniční cestu netroufáme. To ovšem neznamená, že na dovolenou rezignujeme, právě naopak. Jak s oblibou říkám manželovi, právě teď s dítětem nastal ten správný čas poznávat kouty naší země. Když jsme byli bezdětní, tak jsem jezdili na dovolené pouze k moři či poznávali evropské metropole, na společné dovolené, kdy bychom brázdili českou krajinou zatím nedošlo (teda pokud nepočítám prodloužené víkendy v Brně či Praze). Takže není divu, že se oba těšíme, až se na vlastní oči přesvědčíme, jak je ta naše republika krásná, že nejen u moře je fajn, ale že i na horách může být skvěle.

V létě náš Kubík oslaví první narozeniny, ještě to bude prcek a tak je potřeba letní dovolenou přizpůsobit hlavně jemu. Mezi kritéria, které by náš cíl letní dovolené měl splňovat, určitě patří blízkost bydliště. Na poprvé nechceme cestovat přes celou republiku, abychom našeho synka zbytečně netrápili několikahodinovou cestou autem. Taky je důležité, aby v místě pobytu a jeho okolí byl nenáročný terén, abychom mohli podnikat výlety s kočárkem, případně Kubíka dát do nosítka, ale přitom se nestrhat. S příchodem dítěte se rovněž změnily mé požadavky na místo, kde budeme trávit čas, takže baby friendly místa vedou. A přesně tyto požadavky do puntíku splňuje Dolní Morava. Autem tam jsme zhruba za dvě hodiny, po okolí se bez problémů můžeme pohybovat s kočárkem, a wellness hotel Vista je pro rodiny s dětmi jako stvořený.

Zdroj

Takže místo, kde bychom chtěli letní dovolenou ve třech strávit máme vybranou. A co bychom na Dolní Moravě chtěli zažít? Určitě chceme navštívit Stezku v oblacích, protože vždy, když někde jedeme, tak to místo musíme vidět z ptačí perspektivy. Rozhledny, vyhlídkové věže jsou prostě naše. A vznikají tam ty nejkrásnější fotografie s dechberoucími výhledy.

Zdroj

S manželem rádi jezdíme na kolech, takže v úvahu připadá i nějaký cyklovýlet. Trasu bychom přizpůsobili prckovi a super je, že se zde nachází půjčovna kol, kde také půjčují závěsné vozíky za jízdní kola, ve kterých pohodlně přepravíte děti.

Zdroj

Jízdu na kolech máme moc rádi, ale pěší turistiku přímo milujeme. Od jara do podzimu se snažíme jednou týdně vyrazit do hor, na procházku do přírody. Žádný vrchol nám není cizí, kam se nedostaneme s kočárkem, tak se vyškrábeme s dítětem v nosítku. Naším cílem určitě bude Králický Sněžník.

Zdroj

Milujeme jídlo a náš sedmiměsíční drobek také rád papá, takže pobyt bychom si určitě chtěli zpříjemnit rodinným piknikem. Vždycky jsem chtěla vlastnit takový ten typický piknikový koš, který pravidelně vídám v amerických filmech, je tak fotogenický. Takže je vám asi jasné, že kromě toho, že si u této příležitosti naplníme pupky, tak s košem vznikne i spousta fotek a selfíček, které se potom budou vyjímat v rodinném albu.

Zdroj

Dovolená by měla být spojená s odpočinkem a wellness je skvělým způsobem, jak si zregenerovat tělo, vyčistit mysl a nabrat novou sílu. A věřte mi, že i když Kubíček je hodné, neplačíčí miminko, tak i já občas potřebuju vypnout a neřešit plínky, příkrmy a jiná dětská témata. Už se nemůžu dočkat, až se uvelebím v sauně, až ten pot z mého těla odplaví starosti matky na rodičovské dovolené.

Tento bod bude možná znít divně, ale mezi zážitky bych určitě zařadila i hlídání dětí. Rodiče mě jistě chápou. Své dítě bezmezně miluji a svůj život si bez něj už nedokážu představit, ale když se mi někdo z rodiny či přátel nabídne, že mi našeho chlapečka pohlídá, byť jen na hodinu, tak jsem ráda. Je tedy super, že jednou ze služeb hotelu Vista je právě hlídání dětí. Budeme tak s manželem mít možnost zajít si třeba na večeři. Jen my dva.

Zdroj

Dolní Morava je také známá pro své dětské zábavní parky. Je tady Mamutíkův vodní park, Lesní zážitkový park a Pískový svět. I když v létě bude Kubíkovi teprve rok, tak bych některý z těchto parků ráda navštívila. A je mi jasné, že se k nám přidá i Kubíčkův tatínek, který tady bude ve svém živlu.


Už se nemůžu dočkat léta a věřím, že se na Dolní Moravu skutečně podíváme. Byla by to naše první společná dovolená v Česku a hned na tak krásném místě.


Článek byl napsán do výzvy na Blogerky.cz. Informace jsem čerpala ze stránek www.dolnimorava.cz a www.hotel-dolnimorava.cz.

Cestování po Polsku

Krásný den, milí čtenáři. Dneska bych se s vámi ráda podělila o zážitky z naší cesty, která sice vedla do nedalekého Polska, ale o to byla zajímavější, neboť jsme během ní vystřídali několik dopravních prostředků. Mezi městy jsme se přesunovali vlakem, autobusem i letadlem. Naše cesta trvala celkem čtyři dny a během ní jsme navštívili tři polská města – Katowice, Wroclaw a Warszawu. Cestovali jsme na vlastní pěst a celou cestu zorganizoval přítel. Vybavil nás podrobným plánem, jehož součástí byly veškeré jízdní řády, mapy s přesuny apod.

Naše cesta začala ve čtvrtek dopoledne. Z Frýdku-Místku, kde bydlíme jsme vlakem Českých drah jeli na hlavní nádraží Ostrava, odkud jsme pokračovali do Bohumína s Leo Expressem, v Bohumíně jsme přestoupili na autobus, naší cílovou stanicí byly Katowice. V Katowicích jsme měli zhruba tři hodiny času, než nám jel další autobus do Wroclawi. Prošli jsme si nákupní zónu, zavítali do nejbližšího nákupního centra vedle hlavního nádraží. Naše první kroky vedly do prodejny mobilního operátora, kde jsme si koupili SIM karty s daty, abychom mohli být stále online, postovat fotky na Instagram a hlavně mít k dispozici "gípíesku". Zbytek času jsme strávili ve Starbucksu, protože jsem byla z předchozího dne a cesty busem unavená a navíc bylo tak krásně, že jsme si prostě chtěli sednout ven na zahrádku. Takže se nedá říct, že bychom Katowice nějak zvlášť prošli, spíš to byla přestupní stanice na naší cestě do dalšího města. A upřímně, v Katowicích toho ani moc k vidění není. Z čeho jsem měla ale velkou radost, že před nástupem do dalšího autobusu jsem si na nádraží všimla stánku s mým oblíbeným polským pečivem, obwarzankem. Prodává se v několika variantách, já mám nejraději ten sýrový. 

Po krátké zastávce v Katowicích jsme pokračovali směr Wroclaw. Jeli jsme dvoupatrovým autobusem společnosti Polski Bus, cesta trvala zhruba 2 hodiny. Ve Wroclawi jsme už byli v minulosti, konkrétně na vánočních trzích (článek si můžete přečíst zde), bylo fajn město poznat i během jarních dní. Wroclaw je krásné město, které určitě doporučuji navštívit. My jsme se pohybovali hlavně kolem Rynku Glawneho, prošli si město, zašli na večeři a kávu. Co je pro toto město typické jsou malí bronzoví trpaslíci, které potkáte téměř na každém rohu. V centru města jich je několik desítek, znázorňují různé činnosti či vlastnosti. Noc jsme strávili v novém hotelu Ars Apartmants, který byl překrásný. Pokoj byl moderní, luxusní a na posteli se mi spalo jako na obláčku. 

 

 Po noci v překrásném hotelovém pokoji jsme jej brzo ráno opouštěli, protože nás čekala další cesta. Z wroclawského autobusového nádraží nám jel autobus směr letiště, odkud jsme dále letěli do Warszawy. Bylo to pro nás výhodnější než jet X hodin autobusem, jednak letecky jsme v hlavním polském městě byli za 30 minut a letenka nás vyšla na 7 zlotých! Letěli jsme s Ryanair. Po půlhodinovém odpočinku v oblacích jsme přistáli na letišti Warszawa Modlin, což je malé letiště na periferii města. Z letiště jezdí kyvadlová doprava na zdejší vlakové nádraží a odkud se potom dostanete moderním, pohodlným vlakem až do centra Warszawy. 

Z vlaku jsme vystoupili na zastávce Warszawa Centralna. Hlavní nádraží je docela specifické v tom, že je v podzemí, když vyjdete z peronu, tak se ocitnete v podchodu s mnoha východy, které jsou lemovány různými fast foody, krámky. Dokonce jsem se někde dočetla, že je to jedna z největších evropských podzemních stanic. Když jsme jedním z východů vyšly ven, na denní světlo, tak jsme byli doslova v šoku. Před námi stál mega velký mrakodrap. Překvapilo mě to, protože se přiznám, že jsem o Warszawě před cestou neměla nic načteného a chtěla jsem se městem nechat překvapit. Ale že bude až tak moderní, tak to jsem opravdu nečekala. Na Warszawě se mi líbilo právě to, že centrum města je supermoderní, tyčí se zde spousta mrakodrapů a přitom když popojdete z obchodní čtvrti, tak se rázem ocitnete se v historické části. 

Po příjezdu jsme se šli nejprve ubytovat, bydleli jsme přímo v moderním centru města, konkrétně v hotelu Campanile, který byl také moderní. Ve Warszawě jsme strávili dva dny, během kterých jsme si prošli město, zashopovali si a taky si užívali zdejší kuchyně. Když se budeme bavit o tom jídle, tak během pobytu jsme třikrát zavítali do restaurace/bistra Bobby Burger, která měla více poboček po městě. Pokaždé jsme si dali jejich burgery s hranolkami a jejich domácí citronádu, která byla naprosto výborná.  

Kde jsme opravdu trávili hodně času, tak byla ulice Nowy Swiat, která je lemovaná restauracemi, bistry, kavárnámi a cukrárnámi. A protože nám vyšlo krásné a teplé počasí, tak jsme si veškerá jídla a zákusky vychutnávali na venkovních zahrádkách. Kousek odtud, na nákupní třídě jsme dokonce narazili na českou restauraci s názvem Česká pivní restaurace, kde jsme také byli pečení vaření. Obsluha se dokonce snažila s námi komunikovat česky (ne že bychom polštině nerozumněli, ještě aby ne, když bydlíme blízko polských hranic:-D), ale co je ještě lepší, tak si tady můžete dát české pivo, Kofolu a české dobroty jako svíčkovou, utopence a podobně. 

  

Dost o jídle a zpátky k památkám. Za projití určitě stojí čtvrť Stare Miasto, což je historická část města, v jehož středu se nachází Staroměstské náměstí s malebnými domy. Okolní ulice mají středověkou atmosféru, čtvrť je obehnána pozůstatky hradeb. V blízkosti se nachází Zámecké náměstí s Královským hradem. 

Co určitě doporučuji, pokud budete ve Warszawě, navštívit, tak je Palác kultury a vědy, což je hlavní dominanta obchodní čtvrti města a zároveň nejvyšší budova metropole. V budově se nachází několik muzeí, a to technické, mládeže a evoluce, ale hlavně proč jsme zde zavítali, tak bylo vyhlídkové patro, které se nachází ve 30. patře budovy. Z terasy je překrásný výhled na celé město a pořídíte si tady moc pěkné fotky, i přes cenu 20 zlotých za vstupenku to opravdu stojí a s přítelem jsme se shodli na tom, že to byl jeden z nejlepších zážitků z tohoto města. 

Po dvou skvělých dnech strávených v této překvapivé polské metropoli jsme se brzy ráno museli vracet zpátky domů. Tu stejnou cestu, kterou jsme absolvovali do Warszawy jsme museli podstoupit znovu, ale už pouze v jednom dni. Konkrétně to tedy znamenalo vlakem se přesunout do Modlinu, odtud kyvadlovým autobusem na letiště Warszawa Modlin, dále letecky na wroclawské letiště a linkovým autobusem do centra Wroclawi. Tady jsme měli nějakou tu hodinku čas, než nám jel Polski bus směr Katowice, takže jsme si opět šli projít centrum a zašli si na tradiční polské pirohy plněné mletým masem. V autobuse jsme dospali spánkový deficit. I v Katowicích jsme měli ještě čas před nástupem do dalšího autobusu a tak jsme jej využili k nákupům ve zdejším nákupním centru. Tady jsem se celkem rozšoupla a hlavně nakoupila zásoby Palmer´s tělových mlék, které se bohužel u nás nedají sehnat v drogériích. Po nákupech následovala zmiňovaná cesta zpátky do Česka, z Katowic jezdí Leo Express autobus do Bohumína, kde se potom přestupuje na jejich vlakovou soupravu, kterou jsme jeli do Ostravy a odsud už vlakem Českých drah až do Frýdku-Místku.

Celkově se mi náš polský výlet hodně líbil a to hlavně ze dvou důvodů. Zaprvé jsme si vyzkoušeli cestování všemožnými dopravními prostředky jenom s batohy na zádech, zadruhé hlavní město Polska mě hodně překvapilo tím, jak je moderní a kosmopolitní, ale zároveň na každém rohu na vás dýchne jeho historický duch.

A co vy? Láká vás poznávání polských měst?

Jaký byl rok 2015 a bude rok 2016 lepší?

Rok 2015 máme úspěšně za sebou a začátek roku pro mě bývá vždy obdobím bilancování, kdy se ohlížím za rokem předešlým a sumarizuji si své plány a předsevzetí na rok nový. Já osobně mám tyto rekapitulující články moc ráda, i z vašich předsevzetí si beru inspiraci pro sebe, tak doufám, že vás bude tento článek bavit stejně jako mě. Vím, že už máme polovinu února za sebou, ale i tak jsem si tento článek nemohla odpustit a publikuji ho, byť se zpožděním.

Jaký byl rok 2015?
Hned začátkem roku jsme byli s přítelem v Praze na plese, který pořádala firma, ve které přítel pracuje. Ples se konal v Obecním domě, v každém sálu vystupovala jiná kapela či známý umělec, na každém rohu rautové stoly, čokoládové fontánky apod. Byl to pro mě opravdu velký zážitek a já se v ten den cítila jako princezna. Akorát dojít zpátky na botel Albatros, kde jsme byli ubytováni, byl pro mě opravdu nadlidský úkol a paty jsem z těch vysokých lodiček měla snad 14 dní rozedřené.
 
Od února jsem změnila místo práce, z velké pobočky banky, kde pracuji, jsem se přesunula na malou pobočku, kde jsme jenom tři zaměstnanci. Ze začátku jsem z této změny nebyla příliš nadšená, ale s odstupem času a uplynulými měsíci jsem ráda a už bych neměnila. Hodně mě to posílilo jak po pracovní, tak po lidské stránce. Během roku mě potkalo několik pracovních změn a příležitostí, které mě opět pracovně posunuly.

V dubnu nás čekala příjemná záležitost, naši dlouholetí a hodně blízcí přátele se brali. Svatba se konala v kostele, s živou kapelou, na hostině bylo 117 hostů. Pro část hostů musel být dokonce vypraven samostatný autobus na Slovensko :-) Na jejich svatební den budeme vzpomínat hodně dlouho.

Rok 2015 jsme se s přítelem rozhodli pojmout cestovatelsky. Naše první cesta vedla do nedalekého Polska. Naplánovali jsme si cestu, při které jsme navštívili tři polská města a to Katowice, Wroclaw a Varšavu. Do Katowic jsme jeli autobusem, od tama opět busem do Wroclawi, kde jsme strávili jednu noc a pak jsem pokračovali letecky do Varšavy. Ano, letecky, sehnali jsme totiž letenku za pouhých 7 zlotých! Varšava je opravdu překrásné město mnoha tváří, ale více se o tom nebudu rozepisovat, protože plánuji samostatný cestovatelský článek. Ano, vím, že mám téměř roční zpoždění, ale minulý rok jsem blog zanedbávala, ale nechci vás o mé poznatky z cest ochudit a tak se článek objeví se značným zpožděním. :-)

V květnu jsem se zhruba po pěti letech rozhodla, že se konečně ostříhám. Vlasy jsem měla až po bedra, hodně lidí jejich délku obdivovalo, ale mě ty vlasy už nebavily. Žádný účes se už z nich nedal vytvořit, otravovaly mě ve spánku a jejich mytí byl hotový horor. Vlasy jsem si nechala zkrátit zhruba do půli zad, zhruba o 40 centimetrů, a mám přirozené ombré, které se mi líbí a dodneška mě neomrzelo. Hned mé vlasy získaly šmrnc a zase z nich mám radost.

Koncem května nás čekala druhá zahraniční cesta, tentokrát do mých vysněných Benátek, kde jsme s přítelem oslavili výročí našeho vztahu. Jsme už spolu dlouho, v květnu to bylo 12 let! A musím říct, že ve skutečnosti jsou Benátky ještě kouzelnější než z vyprávění. Pro mě to bylo nejromantičtější místo, které jsem navštívila, kam se hrabe Paříž s Eiffelovkou. Opět dodám, že více se dozvíte ve článku, který se letos na blogu objeví.

Potom nás čekala tradiční každoroční dovolená u moře, kam jsme se vydali na přelomu června a července. Už potřetí jsme jeli na Mallorcu, kde to milujeme. Tady vás asi překvapím, ale článek na blogu už vyšel :-D Můžete si jej přečíst zde. Dovolená byla jako každý rok skvělá a odvezli jsme si z ní spoustu zážitků. Španělsko je holt naše srdcová záležitost.

Kromě dovolené u moře jsem si užívala slunečných dní na naší chatě, kde jsme se snažili trávit co nejvíce dní, dokonce i po práci jsme tam často jezdili a užívali si sluníčka. Léto se neslo v duchu odpočinku, opalování, grilování a výletů po okolí.

V září to byl přesně rok, co jsme se přestěhovali do našeho nového bytu. Nového bydlení si stále moc užíváme a i po tom roce nemáme byt ještě kompletně dozařízený. Nedávno jsme dozařídili pracovnu, která je současně i skladem zboží pro mé e-shopy. Stále ale nemůžeme vybrat vhodná světla do bytu, která by se nám líbila a splňovala naše požadavky. V ložnici a obýváku už světla máme, ale ještě nám chybí do kuchyně, chodby a pracovny. Ale je to radost a budeme hledat tak dlouho, dokud nenajdeme to, co chceme. :-)

Koncem září jsme se s našimi přáteli vydali do Londýna. Moc jsem si to užili, bylo to zase něco jiného než cestovat jen ve dvou. Počasí nám přálo, měli jsme modrou oblohu bez mráčků, což je na tuto destinaci nezvyklé. Více opět v připravovaném postu, dočkejte času.

Rok plný cestování jsme završili cestou do Amsterdamu, kam jsem se vypravili v listopadu. Toto město jsem navštívila už podruhé a jsem ráda, že jsem jím mohla provést mého přítele a poznat rozdíl mezi cestou na vlastní pěst a s organizovaným zájezdem. Ano, je to trapné, ale ani o této cestě jste zatím na blogu nečetli, takže i toto musím napravit a článek časem bude.

Během roku jsem byla několikrát v Praze na pár dní kvůli pracovním školením, naposledy na konci listopadu, kdy jsem tam byla na celý týden. Těch pět dní jsem si náramně užila a s kolegyní/kamarádkou jsme chodili po obchodech, kavárnách a samozřejmě i po památkách.

No, a jsme v závěru roku. Prosinec byl téměř poklidným měsícem, Vánoce jsem prožila s přítelem a rodinou a užívala si volných dní. Nic zvláštního, zajímavého, ale já jsem za to ráda, protože dny s rodinou jsou pro mě nejvíc. Ovšem poslední den v roce se mi stal menší úraz, nebojte, kromě malé jizvičky, která se pomalu, ale jistě hojí, se mi nic nestalo. A ne, nebyla jsem opilá, stalo se mi to ráno :-)

Jaký bude rok 2016?
Za ty roky, co jsem si dávala spoustu nesplnitelných předsevzetí jsem se poučila a dávám si pouze malé splnitelné cíle. A jaké že jsou ty pro letošní rok?

V tomto roce se řídím tím, že práce není nejdůležitější na světě a že je potřeba hlavně prožívat svůj osobní život. Jasně, práce je důležitá, ale určitě není tím nejdůležitějším v našem životě. Chci se více zaměřit na svůj volný čas, více času věnovat příteli, rodině a svým koníčkům. Jakmile opustím práci, tak na ni přestávám myslet a už si práci a pracovní starosti netahám domů, prostě na konci pracovní doby vše hodím za hlavu.

Jak jsem zmínila výše, tak se chci více věnovat svým koníčkům, na které jsem během studia VŠ měla více času, ale s nástupem do zaměstnání jsem je začala zanedbávat. Chci zase více číst, věnovat se kreativním činnostem (výroba šperků, decoupage, kreslení...). A taky se více věnovat blogu, protože v hlavě mám tolik nápadů na články, ale zatím jsem neměla tolik času na to, abych je napsala.

I nadále chodím do kurzu angličtiny a zlepšení jde opravdu poznat. Akorát se chci více věnovat domácí přípravě a kromě úkolů se mezi jednotlivými lekcemi více sama vzdělávat.

Konečně chci kompletně dovybavit byt! Bydlíme v něm už rok a půl a stále nemáme pověšené žádné obrázky a police, v některých místnostech nám chybí osvětlení, některý nábytek bych chtěla trochu přestěhovat a věřím, že tento rok, už vše konečně doděláme k obrazu svému.

Více přemýšlet o tom co jím. A hlavně jíst pravidelně, což se mi daří. Upravila jsem velikosti porcí, jím pravidelně, zdravěji a díky tomu už mám dole čtyři kila a ani to nebolelo. 

A protože jsem beauty bloggerka, tak si nesmím odpustit i nějaké to kosmetické předsevzetí. Obecně chci hlavně spotřebovávat otevřené produkty a nasyslené zásoby a nekupovat kosmetiku jen proto, že je to novinka, že to má nějaká moje oblíbená bloggerka. Musím nad tím více přemýšlet. O dalších kosmetických předsevzetích se chci potom rozepsat v samostatném článku.


Doufám, že se vám dnešní článek líbil a že byl pro vás zpestřením mezi beauty příspěvky. Mimochodem, všechny fotky z článku jsou z mého Instagramu, budu ráda, pokud mě začnete sledovat i tam. Pa a užijte si nadcházející víkend!