úterý 7. ledna 2014

Jaký byl můj rok 2013?

Hodně zásadní, zlomový a zvratový. V minulém roce se toho v mém osobním životě událo opravdu mnoho, ať už šlo o události veselé či nepříjemné, ale i ty k životu holt patří.

Začátek loňského roku jsem začínala docela zásadní změnou v mém životě, konečně jsem se přestěhovala k příteli. Předtím jsem u něj trávila i tak hodně času, ale stále jsem prostě měla trvalé bydliště u rodičů. Sestěhování s sebou přineslo radosti, ale i starosti. Starostmi myslím hlavně obcházení úřadů a institucí, kde je potřeba nahlásit změnu bydliště, přihlásit/odhlásit se k placení odpadů... Dalo to fušku a stálo mě to mnoho času, už teď mám hrůzu z toho, až si zase budu muset udělat toto povinné kolečko, až si budu v budoucnu měnit příjmení:-) Ale ať nejsem jenom skeptická, s přítelem a naším pejskem je nám dobře, člověk se hned dívá na vztah jinak, když se svou drahou polovičkou bydlí a sdílí s ní každodenní starosti typu, kdo se po práci staví do krámu pro rohlíky:-) Najednou člověk vidí, kolik toho rodiče musí zařídit, aby se postarali o domácnost, aby bylo co jíst, pít, co všechno je potřeba zaplatit, že vydělané peníze z brigády už nemůžu jen tak rozfofrovat za šminky a oblečení, ale že je i potřeba zaplatit nájem. Společné bydlení je vlastně zkouškou vztahu, kdy zjistíte, jestli s tím, koho milujete vůbec dokážete celý život žít a sdílet společnou domácnost. Nám to vyšlo:)


V roce 2013 jsme s přítelem také oslavili docela zásadní výročí, už jsme spolu deset let! Já vím, je to dlouhá doba, ale stále se máme čím překvapovat a náš vztah určitě není stereotypní. Na to, že jsme spolu tak dlouho má určitě i vliv to, že přítel je o deset let starší, takže když jsme spolu začali chodit, tak jsem vedle sebe neměla žádné pubertální ucho, ale muže, který uvažuje jinak, než patnáctiletý kluk. Sice mi mnoho přátel říkalo, že jsem díky tomuto věkovému rozdílu dříve dospěla, uvažovala jinak než vrstevníci, ale v žádném případě toho nelituji, právě naopak. A vždy se můžu vymluvit na rodinu, že to mám geneticky dáno, neboť i mí rodiče jsou od sebe o osm let, babička s dědou byli dokonce o deset let.


S přicházejícím létem jsem měla před sebou magisterské státnice. Studovala jsem na VŠB, ekonomické fakultě, obor Finance. Když si teď vzpomenu na to, jak jsem trávila dny a noci nad psaním diplomky a učením se na státnice, tak je mi ještě teď zle:-D Ale s odstupem času na studenstká léta ráda vzpomínám, i když to byla dřina:)


Hned po ukončení studia jsem si začala hledat práci. Věděla jsem, že chci hledat práci v oboru, že můj job musí být v bankovnictví nebo pojišťovnictví. O to větší šok pro mě bylo, když jsem uspěla hned u dvou prvních pohovorů, jedna práce byla v bance, druhá v pojišťovně. Nejprve jsem byla ráda, že si můžu vybírat, ale na druhou stranu, když má člověk na výběr z více variant, tak zvažuje, co bude pro něj lepší, jestli neudělá chybu, když zvolí tu nebo onu variantu. Nakonec jsem se rozhodla pro banku a určitě své volby nelituji. Prázdnin jsem si moc neužila, protože hned po státnicích jsem se po studijním volnu ještě vrátila do práce, kde jsem pracovala během studia na půl úvazku. Takže před ukončením práce v pojišťovně (mé zaměstnání na půl úvazku) a nástupem do "opravdového" zaměstnání (v bance) jsem akorát stihla dovolenou na Mallorce s přítelem. Co Vám budu povídat, dovolená byla úžasná, samy jste měly možnost vidět fotky zde a zde.


Po návratu z dovolené následovala jen práce, práce a zase práce. První měsíce jsem většinu svého pracovního času trávila v Praze na školeních. Dá se říci, že podzim byl pro mě klidovým obdobím, bez nějakých zásadních změn, jediné, co bych mohla zmínit, tak jsem na podzim po zhruba osmi letech vysadila hormonální antikoncepci. Důvodem není plánování miminka (i když i to bychom časem chtěli), ale už jsem ji brala dlouho. Jen nastíním, že v budoucnu se určitě můžete těšit na článek na toto téma, jaký je život s/bez antikoncepce.

Určitě nesmím opomenout blog. Ten mi dělal radost celý rok, i když byly týdny, kdy jsem na něj neměla vůbec čas, ale snažila jsem si najít aspoň čas na to, abych si pročetla Vaše příspěvky. Díky blogu se mi během roku naskytlo několik spoluprací, namátkou s Yves Rocher, Saloos, Dr. Popov, a příležitostí (např. možnost účastnit se projektu Greatbox, který bohužel svou dráhu díky silnější konkurenci ukončil). Moc Vám děkuju za to, že blog čtete, komentujete, bez Vás by nebyl takový, jaký je. Opravdu Vám děkuji:-*


A teď to smutnější. Závěr roku pro mě letos byl tím nejhorším obdobím. Přítelova babička, kterou beru jako svou vlastní nám onemocněla a se slabým srdíčkem skončila den před Štědrým dnem v nemocnici. Bohužel se už nevrátila:-( Samozřejmě, že jsme z toho smutní a babička nám chybí. Ale už jsme se s tím nějak srovnali, navíc babička měla už přes 80 let a prožila veselý život. Když rodinu zasáhne taková událost, tak začne člověk bilancovat, hodnotit, zda je se svým životem spokojený, co by mohl změnit, aby ho prožil podle svých představ. Uvědomí si, že je potřeba život žít a ne ho jen prožít. Takže i z této zlé zkušenosti si do nového roku odnáším něco dobrého, a to, že si chci života více užívat, být veselejší, myslet pozitivně. Že nechci aby můj den byl jen o tom, že ráno vstanu, jdu do práce, přijdu z práce domů, vyspím se a druhý den zase nanovo. Že chci žít. Ne, že bych nějak zásadně nebyla se svým životem spokojená, ale chci se prostě radovat z maličkostí, chci zase začít vyrábět šperky, zlepšit se v angličtině, jíst zdravěji, více se usmívat... A svůj "nový" život s přítelem začínáme tím, že se budeme stěhovat, že si vybuduje domov podle svých představ.

Závěrem článku bych Vám všem chtěla popřát jen to nejlepší. Ať jsme všichni zdraví a šťastní. Radujte se z každé maličkosti, dělejte si radost a mějte se rádi.

Dobrou noc:-*

10 komentářů:

  1. To je krásné shrnutí, přeju ti abys byla stastna :)

    OdpovědětVymazat
  2. až na babičku to byl krásný rok, upřímnou soustrast... a s koncem článku nelze nesouhlasit! nechceme každodenní stereotypy :) budování domova bude krásný!

    OdpovědětVymazat
  3. Gratuluji k úspěšnému roku:) co se posledního odstavce týče moc mě to mrzí. Ten loňský rok, byl asi v tomto smyslu zlomový. Mě zase odešel můj dědeček, nejlepší chlap mého života:( Bohužel, je to pro každého. Někdy jsou takové události popostrčením k něčemu dobrému. Hezký den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Verisi, tak to je mi také líto, ale jak sama píšeš, k životu to patří. Měj se krásně.

      Vymazat
  4. přeju ti, že máš za sebou úspěšně školu sna to za pár let budu moct říct též

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Baruš, neboj, uteče to jako voda a taky se dočkáš:-) Držím pěsti při studiu.

      Vymazat
  5. Musela jsem se pozastavit nad tvojí větou ohledně bydlení s přítelem - ,,Nám to vyšlo" Nemám moc ráda takové konečné fráze, jako by se nic v budoucnu nemohlo pokazit a vše bylo na vždy jisté. Samozřejmě, že ti nic zlého nepřeji, jen mě život naučil, že bych u takových věcí měla raději používat slovo ,,zatím", abych nebyla zklamaná.
    Tvůj rok byl opravdu plný důležitých událostí, skoro až takový mezník v životě :) Přeji ti, aby ti všechno vycházelo a měla ses co nejlépe a také, aby ti vyšel tvůj plán s výrobou náušnic, pozitivním přístupem, zdravou stravou a tak :) Úplně vím, jak to myslíš :) Chceš zkrátka žít a ne jen přežívat :) Ať se daří! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji Ti za komentář a názor. Mohla jsem to podat jinak, vím, člověk si nikdy nemůže ničím být jistý a jak říkáš dělat definitivní závěry. Život je jedno velké překvapení a nikdy nevíme, co nás čeká, co se stane. Také Ti přeji, ať se Ti daří v životě.

      Vymazat