To jsem celá já. Tak moc jsem chtěla tento článek vydat v prvních dnech nového roku, až jsem to neustále odkládala a odkládala, až jsem úplně zapomněla na to, že ho chci vůbec napsat. :-D
Oproti roku 2015, který byl plný cestování, byl ten loňský poklidný, "usedlejší", ale přesto krásnější a nezapomenutelný. Kdybych mu měla dát nějakou nálepku, která by ho dokonale vystihovala, tak bych ho nazvala rokem "rodinným". Vše začalo v lednu, kdy mi gynekolog sdělil, že jsem těhotná. Miminko bylo plánované, ale zaskočilo nás, že se nám to podařilo hned napoprvé. Takže hned od začátku roku jsme věděli, že to bude jeden z nejkrásnějších roků, který nás čeká.
S těhotenstvím šla práce bokem. Jednak jsem si ho chtěla co nejvíce užít, takže roční plány a další pracovní povinnosti jsem z hlavy téměř vypustila, protože jsem stejně věděla, že v druhé polovině roku mě čeká mateřská. Nakonec jsem doma skončila dříve. Trápily mě těhotenské nevolnosti, šílená nechuť k jídlu a neustupující únava. Snažila jsem se to zvládat a do práce chodit, ale opravdu se to nedalo. Nejprve jsem si vzala dovolenou, ale když se to nezlepšovalo, tak jsem na doporučení doktora odešla na nemocenskou s tím, že se vrátím, až tyto stavy přejdou. Nevolnosti pominuly, únava zůstala, do toho nějaké změny v práci, které by mě po návratu čekaly a zbytečně stresovaly. A tak jsem pro klid svůj i miminka zůstala doma. Období těhotenství jsem si po odeznění počátečních nevolností velice užívala. Navíc má kamarádka také čekala miminko a tak jsme své štěstí mohly spolu prožívat. Měla jsem čas na setkávání se s kamarádkami, věnování se koníčkům, na své podnikání, které jsem po ukončení VŠ a s nástupem do zaměstnání tak trochu přesunula na druhou kolej.
V květnu jsme s přítelem slavili výročí, 13 let (!) vztahu a tak nějak mezi řečí jsme se shodli, že už je to celkem dlouhá doba, co jsme spolu, tak proč se konečně nevzít. O svatbě jsme se bavili už roky, ale vždycky tak nějak nebyla chuť ani čas něco plánovat a organizovat. Ani jeden na to nejsme a vždy jsme věděli, že chceme malou svatbu, žádné pompézní předvádění se. Milujeme se, bydlíme spolu už roky, takže jsme toho názoru, že svatba pro nás stejně žádnou změnu či posun ve vztahu neznamená. Akorát pro mě změnu příjmení, že jo. :-D A právě miminko na cestě bylo tím impulsem, proč naši lásku zpečetit sňatkem ještě před jeho narozením, aby maminka nesla stejné příjmení jako ono. Tím, že nás "tlačil" termín porodu, abychom svatbu stihli, tak to byla naprosto ideální příležitost zorganizovat svatbu, jakou jsem si oba přáli. Malou, jen pro nejuzší rodinu a přátele, bez zbytečného předvádění se (ani jeden jsme nechtěli absolvovat typické svatební rituály jako je rozbíjení talířů, únos nevěsty atd.) a stresu z její organizace. I za ten krátký čas se nám díky našim nejlepším přátelům, kteří nám šli za svědky, podařilo zorganizovat tu nejkrásnější svatbu, jakou jsme si oba přáli. Přesně podle našich představ. (Chápu, že každý má jinou představu o svém svatebním dni, že mnoho žen touží po velké svatbě se všemi tradicemi. Naprosto to respektuji, rozhodně výše psaná slova neberte tak, že odsuzuji "klasické" svatby, jen prostě každý má jinou představu o svém svatebním dni.)
Svatební den byl jedním z nejhezčích dnů v našem životě, ale den, kdy se nám narodilo miminko, byl prostě ještě krásnějším. Na ten den nikdy nezapomeneme a to i díky tomu, že přišel nečekaně. Cítila, jsem se naprosto skvěle, nic nenasvědčovalo tomu, že bych měla rodit předčasně. Ale našemu děťátku se už prostě chtělo za námi na svět. Takže prvním překvapením bylo to, že se miminko narodilo o 4 týdny dříve, než byl termín porodu. A druhé překvápko bylo, že to byl chlapeček místo holčičky. Tu nám doktor ve čtvrtém měsíci těhotenství sice dvakrát určil, ale od té doby už bylo miminko vždy natočené tak, že nešlo pohlaví stoprocentně potvrdit. Navíc já jsem se vnitřně cítila spíš na chlapečka a manžel už od začátku tvrdil, že to bude kluk. Takže i přes určení pohlaví gynekologem jsme počítali s možností, že to klidně může být i kluk. Vlastně nám to bylo jedno, hlavně ať je miminko zdravé. Ten pocit překvapení, že to byl kluk, byl k nezaplacení, dokonce s manželem uvažujeme, že až budeme čekat druhé dítě, tak si nenecháme pohlaví říct.
Syn, i když se narodil o měsíc dříve, byl v naprostém pořádku, a nám s jeho narozením nastala nová etapa života. Jsme rodiči. Je až neuvěřitelné, jak takový malý tvoreček dokáže naprosto změnit vaše životy. Najednou vám dojde, že některé věci, které jste do té doby považovali za životně důležité, jsou úplné malichernosti, že jste některými aktivitami zbytečně plýtvali čas, zjistíte, co je to skutečný strach o někoho... Být rodičem je něco nádherného.
I když nejsme s manželem věřící, tak každý den děkujeme někomu tam nahoře za to, že máme našeho syna a za to, jak je to hodné miminko. Je to až neskutečné, jak je hodný, vůbec nevíme, co to je probdělá noc. Ze začátku se Kubíček v noci probouzel zhruba co tři, čtyři hodiny na kojení, od třech měsíců spí celou noc. Kubík stejně jako maminka miluje spánek, takže u nás je na denním pořádku, že dříve jak v 9 hodin ráno nevstáváme. :-D Opravdu jsem vděčná za to, že mám takové spící, pohodové a téměř nebrečící miminko. Mateřská dovolená tak pro mě je (zatím) skutečnou dovolenou, jsem vyspaná a tak mám spoustu energie a duševní pohody se během dne věnovat našemu drobečkovi.
Tak to byly ty nejzásadnější věci, které se udály v loňském roce. Pro mě to byl ten nejúžasnější rok mého života a už teď jsem zvědavá, co si na nás přichystá tento. Co vím jistě, tak že vy se v průběhu letošního roku, kromě kosmetických recenzích, můžete těšit i na články ze života mámy. Mám pocit, že s přibývajícími články se z mého lifestylového blogu stal spíše blog kosmetický, a to chci změnit. Chci, aby jste tady kromě kosmetických recenzí zase četly více článků ze života, receptů, cestovatelských článků... Hodlám dát také prostor článkům věnovaným těhotenství, mateřství a věcem kolem dětí. Tak doufám, že z toho máte stějně velkou radost jako já. Budu ráda, když mi do komentářů napíšete nápady na články či témata, kterým chcete, abych se na blogu věnovala.
Tak co říkáte na můj rok 2016? A co ten váš, byl pro vás taky zlomovým? Co vás v něm potkalo?
Oproti roku 2015, který byl plný cestování, byl ten loňský poklidný, "usedlejší", ale přesto krásnější a nezapomenutelný. Kdybych mu měla dát nějakou nálepku, která by ho dokonale vystihovala, tak bych ho nazvala rokem "rodinným". Vše začalo v lednu, kdy mi gynekolog sdělil, že jsem těhotná. Miminko bylo plánované, ale zaskočilo nás, že se nám to podařilo hned napoprvé. Takže hned od začátku roku jsme věděli, že to bude jeden z nejkrásnějších roků, který nás čeká.
S těhotenstvím šla práce bokem. Jednak jsem si ho chtěla co nejvíce užít, takže roční plány a další pracovní povinnosti jsem z hlavy téměř vypustila, protože jsem stejně věděla, že v druhé polovině roku mě čeká mateřská. Nakonec jsem doma skončila dříve. Trápily mě těhotenské nevolnosti, šílená nechuť k jídlu a neustupující únava. Snažila jsem se to zvládat a do práce chodit, ale opravdu se to nedalo. Nejprve jsem si vzala dovolenou, ale když se to nezlepšovalo, tak jsem na doporučení doktora odešla na nemocenskou s tím, že se vrátím, až tyto stavy přejdou. Nevolnosti pominuly, únava zůstala, do toho nějaké změny v práci, které by mě po návratu čekaly a zbytečně stresovaly. A tak jsem pro klid svůj i miminka zůstala doma. Období těhotenství jsem si po odeznění počátečních nevolností velice užívala. Navíc má kamarádka také čekala miminko a tak jsme své štěstí mohly spolu prožívat. Měla jsem čas na setkávání se s kamarádkami, věnování se koníčkům, na své podnikání, které jsem po ukončení VŠ a s nástupem do zaměstnání tak trochu přesunula na druhou kolej.
V květnu jsme s přítelem slavili výročí, 13 let (!) vztahu a tak nějak mezi řečí jsme se shodli, že už je to celkem dlouhá doba, co jsme spolu, tak proč se konečně nevzít. O svatbě jsme se bavili už roky, ale vždycky tak nějak nebyla chuť ani čas něco plánovat a organizovat. Ani jeden na to nejsme a vždy jsme věděli, že chceme malou svatbu, žádné pompézní předvádění se. Milujeme se, bydlíme spolu už roky, takže jsme toho názoru, že svatba pro nás stejně žádnou změnu či posun ve vztahu neznamená. Akorát pro mě změnu příjmení, že jo. :-D A právě miminko na cestě bylo tím impulsem, proč naši lásku zpečetit sňatkem ještě před jeho narozením, aby maminka nesla stejné příjmení jako ono. Tím, že nás "tlačil" termín porodu, abychom svatbu stihli, tak to byla naprosto ideální příležitost zorganizovat svatbu, jakou jsem si oba přáli. Malou, jen pro nejuzší rodinu a přátele, bez zbytečného předvádění se (ani jeden jsme nechtěli absolvovat typické svatební rituály jako je rozbíjení talířů, únos nevěsty atd.) a stresu z její organizace. I za ten krátký čas se nám díky našim nejlepším přátelům, kteří nám šli za svědky, podařilo zorganizovat tu nejkrásnější svatbu, jakou jsme si oba přáli. Přesně podle našich představ. (Chápu, že každý má jinou představu o svém svatebním dni, že mnoho žen touží po velké svatbě se všemi tradicemi. Naprosto to respektuji, rozhodně výše psaná slova neberte tak, že odsuzuji "klasické" svatby, jen prostě každý má jinou představu o svém svatebním dni.)
Svatební den byl jedním z nejhezčích dnů v našem životě, ale den, kdy se nám narodilo miminko, byl prostě ještě krásnějším. Na ten den nikdy nezapomeneme a to i díky tomu, že přišel nečekaně. Cítila, jsem se naprosto skvěle, nic nenasvědčovalo tomu, že bych měla rodit předčasně. Ale našemu děťátku se už prostě chtělo za námi na svět. Takže prvním překvapením bylo to, že se miminko narodilo o 4 týdny dříve, než byl termín porodu. A druhé překvápko bylo, že to byl chlapeček místo holčičky. Tu nám doktor ve čtvrtém měsíci těhotenství sice dvakrát určil, ale od té doby už bylo miminko vždy natočené tak, že nešlo pohlaví stoprocentně potvrdit. Navíc já jsem se vnitřně cítila spíš na chlapečka a manžel už od začátku tvrdil, že to bude kluk. Takže i přes určení pohlaví gynekologem jsme počítali s možností, že to klidně může být i kluk. Vlastně nám to bylo jedno, hlavně ať je miminko zdravé. Ten pocit překvapení, že to byl kluk, byl k nezaplacení, dokonce s manželem uvažujeme, že až budeme čekat druhé dítě, tak si nenecháme pohlaví říct.
Syn, i když se narodil o měsíc dříve, byl v naprostém pořádku, a nám s jeho narozením nastala nová etapa života. Jsme rodiči. Je až neuvěřitelné, jak takový malý tvoreček dokáže naprosto změnit vaše životy. Najednou vám dojde, že některé věci, které jste do té doby považovali za životně důležité, jsou úplné malichernosti, že jste některými aktivitami zbytečně plýtvali čas, zjistíte, co je to skutečný strach o někoho... Být rodičem je něco nádherného.
I když nejsme s manželem věřící, tak každý den děkujeme někomu tam nahoře za to, že máme našeho syna a za to, jak je to hodné miminko. Je to až neskutečné, jak je hodný, vůbec nevíme, co to je probdělá noc. Ze začátku se Kubíček v noci probouzel zhruba co tři, čtyři hodiny na kojení, od třech měsíců spí celou noc. Kubík stejně jako maminka miluje spánek, takže u nás je na denním pořádku, že dříve jak v 9 hodin ráno nevstáváme. :-D Opravdu jsem vděčná za to, že mám takové spící, pohodové a téměř nebrečící miminko. Mateřská dovolená tak pro mě je (zatím) skutečnou dovolenou, jsem vyspaná a tak mám spoustu energie a duševní pohody se během dne věnovat našemu drobečkovi.
Tak to byly ty nejzásadnější věci, které se udály v loňském roce. Pro mě to byl ten nejúžasnější rok mého života a už teď jsem zvědavá, co si na nás přichystá tento. Co vím jistě, tak že vy se v průběhu letošního roku, kromě kosmetických recenzích, můžete těšit i na články ze života mámy. Mám pocit, že s přibývajícími články se z mého lifestylového blogu stal spíše blog kosmetický, a to chci změnit. Chci, aby jste tady kromě kosmetických recenzí zase četly více článků ze života, receptů, cestovatelských článků... Hodlám dát také prostor článkům věnovaným těhotenství, mateřství a věcem kolem dětí. Tak doufám, že z toho máte stějně velkou radost jako já. Budu ráda, když mi do komentářů napíšete nápady na články či témata, kterým chcete, abych se na blogu věnovala.
Tak co říkáte na můj rok 2016? A co ten váš, byl pro vás taky zlomovým? Co vás v něm potkalo?
